Svanilda v Coppélii, Mášenka v Louskáčkovi, Marie v Bachčisarajské fontáně, Mefistofela v Doktoru Faustovi, Giselle, Aegina ve Spartakovi nebo titulní role v Šípkové Růžence či Prokofjevově baletu Romeo a Julie. To je jen malý výsek z postav, které ztvárnila Aneta Voleská během více než čtvrtstoletí, kdy tančila v pražském Národním divadle, po dvě dekády jako sólistka. Okouzlovala svým lyrickým – chtělo by se říci dívčím – projevem, křehkostí a něhou. Ale stejně tak byla vynikající v rolích energických žen, kde ukázala i svůj temperament, rychlost a cit pro herecké probarvení každé ze svěřených úloh. Několikrát přesvědčila také o svém komediálním talentu.

Aneta Voleská vynikala skvělou technikou: byla suverénní v rotacích, precizní v tanci na špičkách. Okouzlovala ladnou tělesnou linkou a dokonale klenutým nártem. Diváci ji milovali pro přirozený půvab.

Pražská rodačka byla žačkou Zdeny Zabylové, Naděždy Sobotkové a Olgy Páskové; důležitým impulsem byla pro ni v roce 1966 stáž ve Velkém divadle v Moskvě. Na začátku své kariéry se hned dvakrát probojovala do finále prestižní Mezinárodní baletní soutěže ve Varně. Do Národního divadla byla přijata po ukončení Baletní přípravky a už po několika měsících tančila menší sólové role. V roce 1968 byla jmenována sólistkou. Patřila k oporám souboru – ostatně zatančila si většinu stěžejních rolí v baletním repertoáru Národního divadla.

Aneta Voleská patřila k tanečnicím, které své povolání milují a jsou mu plně oddáni. O tom svědčí nejen bohatá taneční kariéra, kterou zakončila v roce 1989, ale i její pedagogická práce. V osmdesátých letech byla baletní mistryní a pedagožkou v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v devadesátých letech posílila pedagogický sbor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. V letech 1984–2013 působila jako pedagog v Pražském komorním baletu a Státní opeře Praha. Pod jejím vedením se rozvíjela řada talentovaných tanečníků, kteří se posléze prosadili na předních evropských scénách.

Pro mnohé zůstává Aneta Voleská zosobněním upřímné lásky k baletu. Cena za celoživotní mistrovství tak nepochybně míří do těch nejpovolanějších rukou.

Kdy vám balet v životě nejvíc pomohl?
Balet je natolik mojí součástí, že vám jen těžko mohu na tuto otázku odpovědět. Byl a je stále přítomen v různých podobách, byť už léta dávno netancuji.

Co osobně považujete v dnešní době za nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji především zdraví.