Nominace

Cena pro činoherce do 33 let (od roku 1996)

VITĚZ/CENA THÁLIE

Denisa Barešová

Denisa Barešová začala svou hereckou dráhu hned na naší první scéně. V Babičce režiséra Pitínského v titulní roli s Vlastou Chramostovou ztvárnila malou Adélku. Na scénu Národního divadla se později vrátila jako Kitty v Pýše a předsudku.

Celoživotní mistrovství: Činohra

VITĚZ/CENA THÁLIE

Iva Janžurová

Do historie našeho divadelního školství vstoupil ročník absolventů 1963 jako tzv. ročník Dvanácti (podle hry, kterou posluchačům napsal Pavel Kohout přímo „na tělo“). Iva Janžurová (1941) v něm patřila k nejvýraznějším tvářím. Už na školní scéně v sobě spojovala tragično a komično, což vlastně předznamenalo celou její další hereckou dráhu.

VITĚZ/CENA THÁLIE

Zdenka Procházková

Jméno herečky Zdenky Procházkové (1926–2021) zná kulturní veřejnost nejen naše, ale také rakouská a německá. Její umělecká činnost totiž řadu desetiletí překračovala hranice českého prostředí, takže její životní osudy mají až románový charakter (několik knih vzpomínek také napsala). Jako pražská rodačka získala lásku k umění už v dětství.

VITĚZ/CENA THÁLIE

Jaroslav Satoranský

Tylovský „had z ráje“ uštkl Jaroslava Satoranského (1939) už v dětství – celá jeho rodina se věnovala amatérskému divadlu v Praze-Braníku, místě s velkou ochotnickou tradicí. Tam vstoupil poprvé na jeviště i on. Po vyučení rytcem začal studovat herectví na DAMU ve třídě prof. Vítězslava Vejražky.

VITĚZ/CENA THÁLIE

Alois Švehlík

Kdyby ještě existovaly pracovní knížky, kam si herci kdysi zapisovali „štace“, kterými prošli, měl by Alois Švehlík (1939) tu svoji úctyhodně zaplněnou. Na první stránce by byl dětský dramatický soubor v jeho rodných Pardubicích, kde hrával spolu se svým starším bratrem Jaroslavem. Oba se pak rozhodli pro divadelní dráhu. Jaroslav se stal předním členem Státního divadla v Ostravě, avšak předčasně zemřel.

VITĚZ/CENA THÁLIE

Libuše Švormová

V historii DAMU byl absolventský ročník 1959 zcela výjimečný – co posluchač, to budoucí velká herecká osobnost. Výrazné místo v této plejádě zaujímala i Libuše Švormová (1935). K umění, zprvu k hudbě a zpěvu, byla rodinou vedena už od mládí. Ač původem z Prahy, vystudovala nejprve v Brně obor grafiky na Škole uměleckých řemesel a teprve pak nastoupila na DAMU do třídy prof. Vlasty Fabianové.

VITĚZ/CENA THÁLIE

Karel Urbánek

Na podzim 1953 přivedl nový ředitel Východočeského divadla v Pardubicích, režisér Karel Novák do hereckého souboru mladé posily, Janu Štěpánkovou, Petra Haničince a Karla Urbánka. Všichni byli čerstvými absolventy DAMU z ročníku vedeného Milošem Nedbalem, Radovanem Lukavským a Otomarem Krejčou. Haničinec, ač pardubický rodák, po jedné sezoně odešel.

Celoživotní mistrovství: Loutkové divadlo (2012-2017)

ŽENSKÝ VÝKON
MUŽSKÝ VÝKON

VITĚZ/CENA THÁLIE

Tomáš Dvořák

Významný český loutkářský režisér Tomáš Dvořák (1956), absolvent oboru herectví na pražské loutkářské katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění, působil dlouhé roky jako kmenový režisér a umělecký šéf plzeňského Divadla Alfa (kam nastoupil po studiích v roce 1979 jako loutkoherec a až v 90. Letech se začal věnovat výhradně režii). Zároveň byl (a stále je) velmi častým hostem Naivního divadla v Liberci, a právě na těchto dvou scénách je podepsán pod inscenacemi, které sbíraly ceny doma i v zahraničí a objely doslova celý svět.

Celoživotní mistrovství: Muzikál

VITĚZ/CENA THÁLIE

Jitka Molavcová

Herečka, zpěvačka, hudebnice a autorka knížek pro děti Jitka Molavcová (1950) je něžná, skromná a citlivá dáma, která se během okamžiku dokáže proměnit v klauna a která už déle jak 50 let po boku Jiřího Suchého baví i dojímá obecenstvo divadla Semafor především v proslavené roli Žofie Melicharové.

Celoživotní mistrovství: Opera

VITĚZ/CENA THÁLIE

Eva Randová

Eva Randová (1936) je mimořádná osobnost, které bylo dáno do vínku hned několik talentů – pohybová zdatnost, která ji nejprve předurčila k mimořádným úspěchům v oblasti závodního plavání, dále důslednost a přirozená autorita, díky kterým se připravovala na povolání učitelky matematiky a tělesné výchovy, a především nádherný hlas, jenž definitivně rozhodl o jejím životním profesním směřování a poslání.

Cena České akademie divadelníků (od roku 2019)

VITĚZ/CENA THÁLIE

Jan Kačer

Ročníku, který absolvoval DAMU v roce 1959, se podařilo uskutečnit sen všech studentů herectví – odejít do prvního angažmá společně. V čele s režisérem Janem Kačerem (1936) nastoupili do ostravského Divadla Petra Bezruče. Kačerovy inscenace (mj. Matka Kuráž, Romeo a Julie, Milenci z kiosku) záhy proměnily tento soubor pro děti a mládež v jedno z nejsledovanějších divadel v republice.

Cena Thálie za šíření divadelního umění v televizi (od roku 2017)

VITĚZ/CENA THÁLIE

Jaroslav Someš

Jaroslav Someš, pan doktor Jaroslav Someš, v sobě slučuje dva zdánlivě opačné pohledy na divadlo – vnitřní, protože je herec, a tedy i vykonavatel cizího záměru – a vnější: je historik, dramaturg, publicista. Ne každý je obou těchto pohledů schopen, a ne každému by ty dva pohledy byly k užitku tak jako Jaroslavu Somešovi.

Celoživotní mistrovství: Balet, tanec a pohybové divadlo (od roku 2020)

VITĚZ/CENA THÁLIE

Jaroslav Slavický

Umělecká dráha Jaroslava Slavického (1948) je neuvěřitelně bohatá, zejména pak ta ryze taneční a pedagogická. Absolvoval pražskou taneční konzervatoř a stáž v tehdejším Leningradě, kde jej mimo jiné vedl slavný pedagog Alexej Ivanovič Puškin. V zahraničí sbíral zkušenosti i nadále – tančil v Théậtre Municipal ve Štrasburku a ve Stadttheater v Basileji. Pak už zůstal věrný pražskému Národnímu divadlu.

Celoživotní mistrovství: Alternativní divadlo (2021)

VITĚZ/CENA THÁLIE

Ján Sedal

Herec a performer Ján Sedal (1948 v Bratislavě) vystudoval loutkoherectví na DAMU (absolvoval v roce 1978), s divadlem ale začínal začátkem sedmdesátých let v pražském undergroundovém divadelním prostředí – v Bílém divadle Františka Hrdličky a Zdenky Bratršovské (1971) a poté byl několik let členem souboru Křesadlo Václava Martince a Niny Vangeli. Zde se zabýval divadlem jako životním postojem. Seznámil se s fyzickým herectvím čerpajícím z podnětů chudého antropologického divadla Petera Brooka a Jerzyho Grotowského, které pro něj bylo a je inspirací po celý život.

Aktuality