Jedním z titulů tzv. nové vlny československého filmu je snímek Každý mladý muž, natočený v roce 1965. Příběhem z prostředí vojenských „záklaďáků“ debutoval nejen režisér Pavel Juráček, ale také řada později významných herců – v postavě slovenského vojáčka Matejky tehdejší posluchač bratislavské VŠMU Emil Horváth. Po absolutoriu v roce 1968 nastoupil do Divadla SNP v Martině, kde odehrál široký rejstřík převážně milovnických rolí, mj. Romea, Verhaerenova dona Carlose nebo Čapkova Loupežníka. V letech 1976 až 1983 byl členem bratislavské Nové scény, kde do jeho repertoáru přibyly velké dramatické postavy jako Macbeth nebo Salieri v Amadeovi. V lednu roku 1984 se stal členem Slovenského národního divadla. Zahrál si tam desítky rolí, z nichž jen namátkou připomeňme Richarda III., Jean-Paula Marata, dvojroli Champsboise-Boutona v Broukovi v hlavě, Stařečka v Ionescových Židlích nebo Malvolia ve Večeru tříkrálovém. Objevil se však i na českém jevišti, a nejen jako host. V obnovené premiéře Moliérova Lakomce v pražském Národním divadle v roce 2005 převzal titulní roli po Borisi Rösnerovi a v Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě v roce 2007 ztvárnil roli Prospera v Bouři („jeho“ Kalibanem byl tehdy Jan Tříska).

Během celé své herecké dráhy Emil Horváth účinkoval také v mnoha filmech a v televizi. A opět nejen na Slovensku. Jeho herectví hojně využívali i čeští režiséři. Připomeňme třeba Zemanovu verneovku Na kometě, Vávrovy Dny zrady a Sokolovo, Herzovy Sladké starosti nebo Svobodovo Prokletí domu Hajnů. Na obrazovkách jsme ho mohli vidět v několika příbězích českých Bakalářů, v seriálu Třicet případů majora Zemana, v Herzově snímku Tajné sny, ve Svobodově Lese mrtvých nebo v Sedláčkových Sráčích. Režisér Robert Sedláček ho také obsadil do cyklu České století do role generála Ludvíka Svobody.

Na přelomu tisíciletí se Emil Horváth začal věnovat i režii. Jak na své mateřské scéně, tak mimo ni. A několikrát také v Praze a v Brně. Na Letních shakespearovských slavnostech inscenoval Jak se vám líbí, v Městském divadle Brno argentinskou hru Vrátila se jednou v noci (se Zdenou Herfortovou v hlavní roli), v Národním divadle Brno komedie Zlatí chlapci a Scapinova šibalství a v pražském Divadle pod Palmovkou dramatizaci Mannova Mefista a Williamsovu Tramvaj do stanice Touha.

Působil také pedagogicky na bratislavské VŠMU. Za svůj život získal řadu ocenění. Tím nejvýznamnějším nesporně je Řád Ľudovíta Štúra II. třídy za zásluhy o rozvoj v oblasti kultury a umění, který mu prezident Slovenské republiky udělil v roce 2005.