Když v roce 2001 proběhla na Slovensku novinářská anketa o Slovenskou herečku století, stala se její jednoznačnou vítězkou dlouholetá členka Slovenského národního divadla Emília Vášáryová. (Pro úplnost dodejme, že v mužské kategorii zvítězil Jozef Króner.) Kdyby se obdobná anketa pro slovenské herce vyhlásila také v České republice, dopadlo by hlasování nepochybně stejně. Emília Vášáryová patří i u nás už dávno k nejuznávanějším a nejoblíbenějším umělcům.

Přitom stačilo jen málo, a nikdy by se herečkou nestala. Doma v Banské Štiavnici sice vyrůstala ve velmi kultivovaném rodinném prostředí, ale zajímala se především o astronomii, dějiny umění, jazyky a sportovní gymnastiku, které se věnovala dokonce závodně. Teprve vítězství na soutěžní přehlídce uměleckého přednesu Hviezdoslavův Kubín ji přivedlo k přijímacím zkouškám na VŠMU. Už během studií hostovala na bratislavské Nové scéně, kam byla po absolutoriu v roce 1963 ihned angažována, a po roce se stala členkou SND. Debutovala rolí Ofélie v Hamletovi a od té doby tam ztvárnila plejádu postav širokého oborového rejstříku. K nejvýznamnějším patřily např. Anděl v Na skle malované, Nataša ve Vojně a míru, Roxana v Cyranovi, Máša ve Třech sestrách, Antigona, Goethova Ifigenie, baronka Castelli-Glembayová v Pánech Glembayích nebo Raněvská ve Višňovém sadu. Ještě jako posluchačky VŠMU si jí všimli také filmaři, a to jak slovenští, tak čeští. První velkou filmovou příležitost dostala v Jasného snímku Až přijde kocour po boku Jana Wericha. Stala se pak jednou z nejobsazovanějších slovenských hereček v českých filmech – jen namátkou jmenujme tituly jako Bláznova kronika, Lidé z maringotek, Návrat ztraceného ráje a zejména její spolupráci s režisérem Janem Hřebejkem ve filmech Pelíšky, Kráska v nesnázích a Nestyda.

Na scéně přešla s elegancí sobě vlastní od mladých krasavic do oboru zralých žen a zazářila třeba jako Maria Callas v Mistrovské lekci, Chůva v Romeovi a Julii, Stařenka v Ionescových Židlích, Matka Kuráž nebo Violet v Srpnu v zemi indiánů. Mnohé z jejích rolí jsme měli možnost vidět při hostování SND u nás. Ale Emília Vášáryová účinkovala také na českých scénách – v roce 1996 v Divadle Na zábradlí v Bernhardově Ritter, Dene, Voss (za roli Mladší sestry získala Cenu Alfréda Radoka), v roce 2002 v Činoherním klubu v Koltésově Návratu do pouště, o dva roky později tamtéž v Albeeho Koze aneb Kdo je Sylvie? a v roce 2006 v pražském Národním divadle v Divadle Kolowrat v Turriniho Josefovi a Marii. Za své celoživotní herecké mistrovství získala celou řadu ocenění. Na Slovensku je především několikanásobnou nositelkou ceny DOSKA, v České republice to kromě Ceny Alfréda Radoka je také Cena Karla Čapka (2003), Český lev z roku 2004 za výkon v Hřebejkově snímku Horem pádem a cena Febiofestu Kristián z roku 2016. V roce 2003 udělil president Václav Havel Emílii Vášáryové Medaili za zásluhy a v roce 2010 brněnská JAMU čestný doktorát.

Foto: Jana Pertáková