Absolventka pražské konzervatoře a AMU se již od počátku svého profesionálního působení prosazovala jako osobnost širokého uměleckého záběru. První dva roky své kariéry strávila v opeře libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde kromě jiných rolí ztvárnila titulní postavu Carmen ve slavné Bizetově opeře. Od roku 1965 patřila čtyřicet let k hlavním osobnostem Hudebního divadla v Karlíně. Uvedla se v sezoně 1965/66 rolí Káči v Divotvorném hrnci, ztvárnila i kloboučnici Irenu Molloyovou v československé premiéře muzikálu Hello, Dolly!, Cirene v Řehtačce. Následovaly další role převážně elegantních a okouzlujících dam, nejrůznějších femme fatale i dominantních a rázných žen, jimž dodávala svůj pověstný osobní temperament. Z mnoha desítek jejích rolí na jevišti karlínského divadla jmenujme Mylady ve Frimlově Třech mušketýrech, Antonii v muzikálu Muž jménem La Mancha, Kateřinu Paarovou v Šachu králi, půvabnou Julii (a později Queenie) v Lodi komediantů, indiánku Wandu ve Frimlově Rose Marie, Momonku v muzikálu Edith Piaf, Veřejné mínění v Offenbachově Orfeovi v podsvětí, zpěvačku Sally Bowlesovou v Kabaretu, energickou Jarmilu Macarátovou ve Zvonokosech, svůdnou Corinu v Mam´zelle Nitouche, ráznou kapelnici Sladkou Sue v Sugar – Někdo to rád horké, Katastrofu v Nebi na zemi, starostlivou Paní Briceovou ve Funny Girl či řádovou sestru Bertu v muzikálu Za zvuků hudby, která její karlínské angažmá zakončila. V průběhu dlouholeté kariéry hostovala mj. v Divadle Semafor (Čarodějky či Člověk z půdy s J. Suchým, Taneční hodiny pro starší a pokročilé s J. Dvořákem) i v soukromých divadelních společnostech (Divadlo F. R. Čecha, Divadlo Háta). Vystupovala také na koncertních pódiích, a to především se šansony. Za jejich gramofonové nahrávky získala Zlatý štít Panthonu. Úspěchu dosáhla v benátském Teatro La Fenice, po němž následovalo italské turné s opusy C. Monteverdiho. Účastnila se hudebních festivalů, pravidelně natáčela v rozhlase i v televizi. Hrála ve filmové komedii Florenc 13:30, později následovala řada dalších rolí v nejrůznějších filmech, inscenacích či seriálech (Šílený kankán, Miláček, Anděl s ďáblem v těle, Hříšní lidé města pražského, Arabela, Náhrdelník atd.). Od 60. let až dodnes spolupracuje s dabingem, kde má na svém kontě neuvěřitelných sedm a půl tisíc filmů, z nichž se patrně nejvíce do povědomí diváků zapsala jako Jessica Fletcherová v seriálu To je vražda, napsala. V roce 2013 obdržela od Herecké asociace Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Letité zkušenosti z jevištní praxe bohatě zužitkovala i během své mnohaleté pedagogické činnosti.

Jak vnímáte dnešní muzikálový boom a technické možnosti současného muzikálu?
Jsem ráda, že muzikál žije, jen se obávám, aby nezačalo platit, že čeho je moc, toho je příliš. Dnešní možnosti divadelní techniky jsou určitě úžasné, ale myslím, že divadlo je především o myšlence, slovu a jeho pochopení, a tím hlavně o herectví.

Co považujete v dnešní době za nejdůležitější?
Etiku, morálku a vzájemnou úctu. A také v každém oboru obyčejného každodenního života vzdělanost a profesionalitu.