PROFIL UMĚLCE

Helena Kružíková

Významná brněnská herečka pochází z Třebíče. Divadlo si ji přitáhlo již v době jejího dětství, které prožívala během 2. světové války. Po osvobození se přihlásila na brněnskou Státní konzervatoř, z níž se ještě v době hereččina studia stala Janáčkova akademie múzických umění, a Helena Kružíková byla posluchačkou tehdejšího „úvodního“ ročníku. Jak sama vzpomíná, neexistovaly v té době žádné osnovy, skripta – vše zapisovala ručně a poté přepisovala na stroji pro ostatní studenty. Studovala s řadou významných osobností, jako byli Josef Karlík nebo Květa Fialová. Absolvovala v roce 1950 a nastoupila do Těšínského divadla v Českém Těšíně. Zde setrvala jen několik měsíců, protože velmi brzy si ji vyžádalo brněnské Národní divadlo (tehdy Státní divadlo v Brně), které se stalo její domovskou scénou již natrvalo.

Po celou dobu své profesní kariéry byla přední členkou tamního činoherního souboru a hned od začátku dostávala krásné herecké příležitosti, které beze zbytku svým talentem naplnila. Obsáhla zde široký repertoárový rozptyl, od rolí mladých dívek a milovnic přešla postupně až k postavám zralých žen, často s tragickým podtextem. Byla např. Haničkou v Lucerně, Kateřinou ve Zkrocení zlé ženy, Irinou Nikolajevnou Arkadinovou v Rackovi, Violou ve Večeru tříkrálovém, ale také Lady Macbeth, Lízou Doolittlovou v Pygmalionovi, Evou v Adamu Stvořiteli, Klárou Zachanasjanovou v Návštěvě staré dámy, Mešjanovkou v Gazdině robě, Lízou Curryovou v Obchodníku s deštěm, titulní Alžbětou Anglickou, královnou Nyolou v Radúzovi a Mahuleně. Její poslední rolí byla Livie v inscenaci Já, Claudius. Ani po odchodu do penze své divadlo neopustila a vracela se sem jako host.

V letech 1974–1991 vyučovala na hudebnědramatickém oddělení brněnské konzervatoře a na uměleckou dráhu připravila řadu studentů. Působila také na JAMU v oboru umělecký přednes. Úspěšně spolupracovala nejen jako herečka v rozhlasových hrách, ale také jako recitátorka a moderátorka s Československým rozhlasem a Československou televizí. Její kultivovaný a výrazný hlasový projev se také výrazně uplatnil v dabingu, kde za celoživotní mistrovství obdržela v roce 1998 Cenu Františka Filipovského. Je také nositelkou ceny Křišťálová růže za celoživotní práci s poezií a dále ceny Senior Prix, kterou jí v roce 1996 udělila Herecká asociace.

Ve vašem hereckém životě hrály velkou roli dvě Lízy, Doolittlová a Curryová. Jak na ně vzpomínáte?

Obě jiné a přece měly mnoho společného – životní proměnu. Líza z Pygmaliona je známější, je to světová klasika. Líza z Obchodníka je cudnější, možná citovější, ale své city skrývá. Ale obě jsem měla stejně ráda.

A jak vzpomínáte na své dabingové úspěchy?

Nejraději jsem dabovala Miss Ellie v Dallasu. Dallas se daboval několik let ještě starým způsobem, bylo to „divadlo před mikrofonem“. Dokonce mě dodnes lidé poznávají podle hlasu. Vzpomínám na to velmi ráda.