České divadlo se už desítky let může pyšnit celou plejádou vynikajících scénografů, uznávaných nejen doma, ale i v zahraničí. Významné místo v této řadě zaujímá také Jan Dušek. Scénografii vystudoval na pražské DAMU ve třídě prof. Františka Tröstera. Po ukončení studií v roce 1967 nastoupil do angažmá v tehdejším Státním divadle (dnes Národním divadle moravskoslezském) v Ostravě. Jeho první inscenací tam byl Nashův Obchodník s deštěm. Po jedné sezoně Dušek vyměnil Státní divadlo za ostravské Divadlo Petra Bezruče, kde nejčastěji pracoval s režisérem Pavlem Hradilem. V roce 1972 stálé angažmá ukončil a přešel do svobodného povolání.

Od té doby spolupracoval téměř se všemi českými a moravskými divadly a s režiséry několika generací. Patřili k nim mj. Jaromír Pleskot, Alois Hajda, Ota Ševčík nebo Ladislav Vymětal, z další generace např. Jiří Fréhar, František Laurin, Vladimír Strnisko či Zdeněk Kaloč a z těch následujících Martin Porubjak, Tomáš Töpfer, Lucie Bělohradská, Zdeněk Černín nebo Michal Lang. Velmi významná byla Duškova spolupráce s Divadlem Na zábradlí, a to jak s jeho pantomimickou skupinou pod vedením Ladislava Fialky, tak s činoherním souborem, zejména v éře režiséra Evalda Schorma. Pro toho navrhl scénu k řadě jeho slavných inscenací jako Hamlet, Bratři Karamazovi, Maratón, Astrolog, Hlučná samota aj.

Ale pracoval s ním i jinde, v pražském Národním divadle na Aischylově Oresteie nebo v tehdejším Státním (dnes Národním) divadle Brno na opeře Bohuslava Martinů Julietta. Duškova tvorba se totiž nikdy neomezovala jen na oblast činohry, zahrnovala i operu a velmi často balet. A tak se ve své práci setkal také s většinou našich předních choreografů, s Lubošem Ogounem, Liborem Vaculíkem, Petrem Zuskou, nejčastěji však asi s Pavlem Šmokem (Dušek se jako scénograf také podílel na Šmokově režii Prodané nevěsty v Národním divadle v Praze).

Když před třemi lety slavil Jan Dušek své osmdesátiny, kdosi spočítal, že oslavenec doposud vytvořil scénu téměř k 650 inscenacím a u řady z nich byl také autorem návrhů kostýmů. Duškův výtvarný rukopis je nezaměnitelný. Vyniká úsporností, originalitou práce s materiálem (používá holé dřevo, provazy, plátno, neobvyklé textilie atp.) a především snahou o postižení jak atmosféry textu, tak jeho konkrétního režijního výkladu. Duškova práce dosáhla vysokého ocenění nejen na domácích jevištích. Často pracoval také v zahraničí, v Německu, v Polsku nebo v USA. S úspěchem se zúčastnil řady mezinárodních scénografických výstav a na Trienále v Novém Sadu v roce 1974 získal 1. cenu.

Z domácích vavřínů je třeba připomenout především Cenu Alfréda Radoka z roku 1994 za výpravu k Othellovi v Městském divadle Brno. Kromě své tvůrčí práce se Jan Dušek věnoval také pedagogické činnosti. Od roku 1978 vyučoval scénografii na DAMU a po Sametové revoluci byl zvolen jejím prvním porevolučním děkanem.  V roce 1992 byl jmenován vedoucím katedry scénografie a následně dosáhl profesury. V rámci stáží vyučoval také na divadelních institutech v zahraničí, ve Velké Británii, USA, Španělsku, Nizozemsku i jinde.