Herecká tvorba Jaroslavy Kretschmerové představuje jedinečné propojení ženského činoherního klaunství s mimořádným citem pro hudbu, zpěv a rytmus. Její umělecká dráha byla předurčena geny a rodinným zázemím – babička působila v Národním divadle, maminka byla operní pěvkyní a otec Ladislav Krečmer (vl. jm. Kretschmer) patřil mezi význačné členy Hudebního divadla v Karlíně a v Nuslích. Rodinné podhoubí tak formovalo její přirozenou muzikálnost a intuitivní schopnost vnímat specifické zákonitosti hudebního divadla, které pak po celou svou profesní kariéru úspěšně rozvíjela.

Zásadním pilířem její umělecké dráhy se po absolvování pražské DAMU stalo Studio Ypsilon, kde působí od října roku 1978 dodnes a kde hrála ve většině inscenací. Právě tam si vybudovala svůj naprosto neopakovatelný a osobitý herecký styl. V rámci specifické ypsilonské poetiky dokázala mistrně pracovat s komickou zkratkou, nadsázkou, hravostí a bezprostřední improvizací. Její projev vždy stavěl na výjimečném citu pro hudbu, rytmizaci slova a situační humor, což jsou vlastnosti pro hudebně-dramatické žánry zcela klíčové. Diváci si ji dodnes spojují s řadou legendárních inscenací Ypsilonky, z nichž vyčnívá například její Mařenka v legendární operní travestii Prodaná nevěsta. Svůj temperament, smysl pro groteskno a hudební nadhled vložila také do dalších slavných ypsilonských titulů, jako jsou revue Horké to někdo rád (Sugar), Hlava Medúzy (Lucie Bonneau) nebo Mozart v Praze (Dušková, Doňa Anna).

Mimo domovskou scénu se její talent naplno rozvinul i v hudebních komediích a muzikálech na velkých jevištích – v Hudebním divadle v Karlíně hostovala na samém počátku 90. let v titulní roli muzikálu Funny Girl, v nedávné minulosti zde uplatnila svůj charakteristický komediální šarm jako Paní Hudsonová v původním muzikálu Legenda jménem Holmes. Mezitím excelovala také jako „katastrofální zpěvačka“ Florence Jenkinsonová v hudební komedii Je úchvatná! Divadla Kalich nebo jako Rosie v pražském uvedení populárního hit- muzikálu Mamma Mia!

Její nezkrotný temperament a originální komika pobavily široké české publikum i v řadě nezapomenutelných filmových komediálních rolí, v nichž s naprostou lehkostí, odzbrojující bezprostředností a smyslem pro groteskní nadsázku ztvárnila rázovité postavy, které dnes již neodmyslitelně patří do zlatého fondu domácí kinematografie.

Udělení Ceny Thálie je tak naprosto zaslouženým uznáním jejího celoživotního mistrovství a výjimečné pozice v české divadelní kultuře.