Encyklopedie uvádí: „Jiří Suchý (1931), český divadelník, herec, hudebník, textař, zpěvák, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér, komik a sběratel“. K tomu je však třeba dodat: „Především mimořádná osobnost, která svým rozsáhlým a rozmanitým celoživotním dílem ovlivnila několik generací“.

Jiří Suchý začal po absolvování střední školy pracovat jako grafik. Současně spolupracoval s pražskou Redutou, kde se pořádaly hudební večery a literární kabarety, tzv. text-appealy. Začal se tam uplatňovat jako autor, zpěvák i hráč na kontrabas. Na podzim 1958 patřil mezi zakladatele Divadla Na zábradlí. Byl autorem prvních dvou inscenací, Kdyby tisíc klarinetů a Faust, Markéta, služka a já, v první z nich sám také účinkoval.

Po roce odešel a spolu s J. Šlitrem a F. Havlíkem založil divadlo Semafor. Úspěch přinesla hned první premiéra – Člověk z půdy. V roce 1964 začala zlatá éra Semaforu, spojená se jmény autorské dvojice Suchý-Šlitr a reprezentovaná tituly jako Jonáš a tingltangl, Recitál 64, Dobře placená procházka anebo tři večery o Zuzaně, která „je doma“. Představení Semaforu byla trvale vyprodána a zájemci o vstupenky v den předprodeje nocovali před pokladnou.

Šťastná léta skončila okupací v roce 1968 a Šlitrovou smrtí o rok později. Na Suchého dolehla tíha normalizace, musel se vzdát ředitelování Semaforu a bojovat s různými cenzurními a provozními omezeními. Přesto vznikla řada významných inscenací, především legendární Kytice. Od roku 1972 se jeho jevištní partnerkou stává Jitka Molavcová. Rok 1989 přinesl vytouženou svobodu, pro Semafor však znamenal ztrátu domovské scény. Azyl se našel na Malé scéně Hudebního divadla Karlín, povodně v roce 2002 však udělaly ze Semaforu znovu bezdomovce. A nezdolný Jiří Suchý musel opět hledat pro své divadlo nový prostor. Objevil ho až po třech letech v Dejvicích, kde Semafor působí dodnes. A nestárnoucí Jiří Suchý je stále hvězdou jeho inscenací.

Suchého divadelní dráha na sebe strhává tolik pozornosti, že ostatní směry jeho tvorby často zůstávají stranou. Filmy Kdyby tisíc klarinetů nebo Zločin v šantánu nám televize občas připomene, ale snímek Nevěsta (1970) je zcela opomenut, ačkoli je plný surrealistické poetiky, pro Suchého tak typické. Významné jsou také jeho literární práce, sbírka povídek Život není jenom legrace (i když většinou ano), sbírka veršů Krajina podivných skutečností a dvě knihy esejů, Klaun si povídá s Bohem a Klaun to zkouší znovu.

Za svůj život získal Jiří Suchý řadu ocenění, mj. Medaili Za zásluhy II. stupně, Cenu kolegia pro udílení Cen Thálie, Cenu Jaroslava Seiferta, čestné doktoráty Univerzity Palackého a JAMU či Řád T. G. Masaryka.

Foto: Jana Pertáková