Narodil se roku 1993 v Praze. Po absolvování Pražské konzervatoře a hostování v Městském divadle Most a Divadle na Vinohradech zamířil Josef Láska do Východočeského divadla v Pardubicích. Od roku 2015 na této scéně vytvořil řadu velkých i menších rolí všech žánrů a přes své mládí se stal jednou ze zdejších nejvýraznějších osobností. Hned na začátku své herecké dráhy ztvárnil úspěšně vojáka Simona Chachavu v Brechtově Kavkazském křídovém kruhu, a vydobyl si tak čelné místo v souboru. Diváky nadchl v titulní roli Hrubínovy lyrické pohádky Kráska a zvíře, kde i přes svůj romantický vzhled dokázal všechny dojmout pod deformující maskou jako emocionálně zraňované Zvíře.

Zaujal i osobitě pojatým Cassiem v Shakespearově Othellovi a jistou absenci dalších rolí tohoto dramatika si vynahradil tím, že si ho přímo zahrál v komedii Zamilovaný Shakespeare. Rozporuplná postava mladého Rafaela ho pak čekala v Topolově Konci masopustu. Setkal se i s dalším klasikem, který se na našich jevištích tak často neobjevuje. V dramatizaci Goethova románu Spřízněni volbou přesvědčivě vytvořil idealistického Setníka.

Po celé řadě klasických, komediálních i hudebních rolí se zatím stala vrcholem dosavadní Láskovy tvorby ve Východočeském divadle hlavní postava Christophera v Podivném případu se psem. Láska vybavil Christophera velmi citlivě vnějšími znaky Aspergerova syndromu, ale soustředil se především na obraz vnitřního světa patnáctiletého chlapce. Působí v něm dojemně, ale nesentimentálně a velmi autenticky. Podivný případ se psem se objevil už na několika našich scénách, Láskova interpretace patří mezi ty nejpozoruhodnější.

Živit se divadlem, to nikdy nebylo lehké. Nebojíte se být hercem?
I když je toto řemeslo plné různých překážek a není lehké se jím uživit, tak se nebojím a jsem rád, že mě náhoda přivedla do divadla. Měl jsem štěstí, že jsem v podstatě hned po škole nastoupil do angažmá v Pardubicích a nepoznal jsem tak nástrahy života na volné noze. Na jaře jsem se sice přesvědčil o tom, že se může stát cokoliv a já přijdu o práci ze dne na den, ale momentálně si užívám, že můžu dělat to, co miluji.

Jak se připravujete na složitější roli, jakou byl např. Christopher?
Vždy se snažím hledat ve svém okolí různé inspirace a při zkoušení Podivného případu se psem, jsem se mohl potkat s úžasnými lidmi, kteří mě do světa lidí s autismem uvedli. Společně s režisérkou Kashou Jandáčkovou jsme také koukali na spoustu dokumentů a dostal jsem i pár knih na přečtení. Na individuálních zkouškách jsme pak například hledali, jak Christopher chodí, jak se tváří a jaké má postavení těla. Všechny tyto střípky se pak daly dohromady a poskládali jsme z toho jednu ucelenou postavu.

Co považujete v dnešní době za nejdůležitější?
Nejdůležitější je pro mě bez ohledu na dobu to, aby k sobě nebyli lidé lhostejní, pomáhali si a byli na sebe slušní.