Ve Frejově útlém mládí se zřejmě o jeho budoucí životní dráhu přetahovaly dvě múzy – Thálie, patronka herectví, a Euterpé, patronka hudby. Malý Ládík se totiž v rodném Brně věnoval nejen ochotnickému divadlu, ale také hře na housle a zpěvu v dětském sboru. Thálie nakonec evidentně zvítězila, protože mladý Ladislav začal na JAMU studovat herectví. Studia dokončil v roce 1963 a jeho prvním angažmá se stala satirická scéna Večerní Brno. Účinkoval i v jejích legendárních inscenacích Král Vávra a …alias Odyssea. V letech 1963 až 1969 byl členem Východočeského divadla v Pardubicích, kde si zahrál tak klíčové role, jako je don Juan, Tartuffe nebo Merkucio v Romeovi a Julii. Po ročním „odskoku“ do tehdejšího Státního divadla v Ostravě přichází v roce 1970 do Prahy, kde během dalších let vystřídá prakticky všechny přední scény.

Nejprve to bylo Divadlo S. K. Neumanna v Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou), kde strávil devět let. Zazářil tu třeba jako Krečinskij nebo Starbuck v Obchodníkovi s deštěm a měl tu také možnost několikrát pracovat s Otomarem Krejčou (mj. jako Čechovův Platonov a Mánek Mešjaný v Gazdině robě). Libeňské angažmá vyměnil v roce 1979 za Městská divadla pražská a ta v roce 1987 za Divadlo na Vinohradech. Tady prožil kvas doby před Sametovou revolucí, revoluční dny i první roky svobodného Československa. Hrál významné role v inscenacích, které byly pro toto období signifikantní, jako byl např. Mannův a Vedralův Urmefisto, Hálkův Záviš z Falkenštejna nebo Hrubínův Oldřich v Oldřichovi a Boženě. V roce 1994 se Ladislav Frej pohostinsky objevil na další pražské scéně – tehdejší Divadlo Labyrint (dnes Švandovo divadlo) uvedlo projekt Pokořitelé Tróje, sestavený z Eurípidových tragédií, a Frej v něm ztělesnil boha Poseidóna a krále Agamemnóna.

A pak už přišlo angažmá na první státní scéně, v pražském Národním divadle. Během čtyř sezon tam Frej vytvořil několik významných rolí, mj. titulní postavu v Shakespearově Cymbelinovi nebo Kliku v Mášových Podivných ptácích. V roce 1998 se však znovu vrátil na Vinohrady, kde na něj čekala řada závažných úkolů, jako Valdštejn ve Valdštejnově smrti, Jiří v Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Edgar v Tanci smrti. Od roku 2012 je Frej bez stálého angažmá a hostuje na různých pražských i mimopražských scénách. Tak se mj. vrátil znovu do Brna, do tamního Národního divadla, jako Lionel Longue v Králově řeči, i do Pardubic jako Whitchell v Beanově Až na věky. Také jeho prozatím poslední premiérou je návrat – drama U Kočičí bažiny v Divadle pod Palmovou v Libni.

Z Frejova jevištního projevu cítíš spojení intelektu se spontaneitou a obdivuješ dokonalé zvládnutí herecké techniky. Jeho charakteristicky zbarvený hlas byl a je často využíván rozhlasem a dabingem (za celoživotní dabingové mistrovství získal v roce 2021 Cenu Františka Filipovského). Ani film a televize nebyly vůči němu skoupé. Vytvořil před kamerami desítky rolí, z nichž však všechny svou popularitou zastiňuje jediná – Karel Sova mladší ze seriálu Nemocnice na kraji města.