Tradice shakespearovských překladů patří k pýše českého divadla. Po obrozeneckých začátcích jsme už ve druhé polovině 19. století patřili k národům, které měly přeloženo jeho kompletní dramatické dílo. Síly tehdy spojilo pět překladatelů. Pozdější pokusy jednotlivců končily v půli cesty a nanejvýš byly doplňovány dalšími pokračovateli. Osobností, které se u nás podařilo představit Shakespearovo dílo v úplnosti, se stal až Martin Hilský.

Martin Hilský vystudoval na FF UK anglistiku a současně také hispanistiku Po promoci v roce 1965 zůstal na katedře jako asistent a o tři roky později vyhrál konkurz na doktorandské studium v Oxfordu. Po návratu se začal věnovat také psaní literárních studií a překladům. V roce 1983 přeložil první Shakespearovu hru, Sen noci svatojánské pro inscenaci Karla Kříže v Městských divadlech pražských. Od té doby se začal překládáním Shakespeara zabývat systematicky a po necelých třiceti letech, v roce 2011, svůj olbřímí úkol završil vydáním kompletního Shakespearova díla v jediném svazku. Hilského překlady dnes na českých jevištích převládají natolik, až se dá říci, že k nám nyní Shakespeare mluví jeho prostřednictvím. A je to řeč současná, a přitom obrazivá a výrazově bohatá. Překlady Hilský doprovází odbornými studiemi, např. Když ticho mluví, Shakespeare a jeviště svět nebo obsáhlá monografie Shakespearova Anglie – portrét doby. Patří také mezi iniciátory Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě.

Překladatelské dílo Martina Hilského se však nezaměřuje jen na Shakespeara. Českým divákům a čtenářům představil mj. Shafferova Amadea, Wilderovo Naše městečko, Syngeova Hrdinu Západu nebo Steinbeckův román Na plechárně. Angloamerické literatuře se věnoval i teoreticky v desítkách publikací (mj. Rozbité zrcadlo, Modernisté, Od Poea k postmodernismu, Od slavíka k papouškům aj.). Souběžně s jeho překladatelskou činností pokračovalo také jeho pedagogické působení – v roce 1983 se habilitoval jako docent a v roce 1993 byl jmenován univerzitním profesorem. V letech 1989 až 1998 byl ředitelem Ústavu anglistiky a amerikanistiky UK. Přednášel též na mnoha zahraničních univerzitách a mezinárodních konferencích. Za svůj život získal celou řadu významných ocenění. K těm nejdůležitějším patří Řád Britského impéria za šíření anglické literatury v Česku (2001), prezidentská Medaile za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství (2011), Státní cena Ministerstva kultury za překladatelské dílo (2011) a uvedení do Síně slávy překladatelské Ceny Josefa Jungmanna (2012).