Ačkoli od rozdělení někdejšího Československa uplynulo už víc než třicet let, vazby mezi oběma národy trvají dál a neslábnou. Snad nejpevněji v oblasti umění. Řada slovenských umělců má v českých zemích své „domovské právo“ a zřejmě je to tak i na opačné straně. Možná nejvýraznějším příkladem takového „slovensko-českého“ umělce je Milan Kňažko. Hned z několika důvodů. Ovládá naši mateřštinu tak perfektně, že by si z něj nejeden český kolega mohl vzít příklad. Hrál v mnoha českých filmech pod vedením významných českých režisérů. Už téměř dvacet let se objevuje také na českých divadelních scénách v původních inscenacích. A jako politik sehrál v době Sametové revoluce a následně po ní významnou roli v dějinách slovenského i českého národa.

Kňažkova cesta k divadlu vedla od amatérských začátků přes studium herectví na VŠMU v Bratislavě a Mezinárodní divadelní akademii v Nancy ve Francii. Jeho prvním angažmá se stalo legendární bratislavské Divadlo Na Korze v posledním roce své existence. V letech 1971 až 1985 byl členem Nové scény, odkud přešel do Slovenského národního divadla. Už během těchto let mnohokrát spolupracoval s řadou českých filmových a televizních režisérů. Nejčastěji to bylo s Jiřím Svobodou, pro kterého se stal téměř kmenovým hercem (Oblouk světla, Zánik samoty Berhof, Papilio, Jen o rodinných záležitostech, Rána z milosti, Jan Hus, Rašín aj.), ale připomenutí si zaslouží také Kleinův snímek Dobří holubi se vracejí, Kachyňův Poslední motýl anebo Weiglovy adaptace oper Faust a Markéta, Vzkříšení a Rusalka.

V létě 1989 Milan Kňažko podepsal petici Několik vět a následně – jako jediný v celé republice – na protest s tehdejším režimem vrátil titul zasloužilého umělce. Listopadové události ho nadlouho odvedly z divadelní scény na scénu politickou. Spoluzakládal strany a hnutí, byl poradcem prezidenta Václava Havla a poslancem Federálního shromáždění, po osamostatnění Slovenska se stal ministrem zahraničních věcí a místopředsedou vlády a později ministrem kultury.

V roce 2002 ukončil svou politickou činnost a postupně se vracel opět k herectví. Několik let byl i ředitelem televize JOJ. V té době se také začal objevovat na českých jevištích. Nejprve v Divadle Ungelt, později v Divadle Na Jezerce, v Divadle Bolka Polívky a nejnověji ve Studiu DVA. Za výkon v monodramatu Shylock, uvedeném Na Jezerce, získal v roce 2016 Cenu Thálie, o rok později mu byla udělena poděbradská Křišťálová růže. Milan Kňažko je také nositelem dvou prestižních francouzských vyznamenání, Řádu čestné legie a Řádu umění a literatury.

Foto: Jana Pertáková