Existuje krásné slovo „doyen“. Podle slovníku cizích slov to znamená „věkem nebo hodností nejstaršího nebo nejváženějšího člena sboru“. Miroslav Kořínek na někoho takového na první pohled rozhodně nevypadá. A přece doyenem je. Je služebně nejstarším členem pražské Ypsilonky. Je-li Ypsilonka živoucí legendou českého divadla, je Miroslav Kořínek živoucí legendou jejího jeviště. Bez jeho účasti skladatelské, klavíristické, ba i herecké se už desítky let neobejde žádná z jejích inscenací. S Ypsilonkou začal spolupracovat ještě v dobách jejích libereckých začátků, už v roce 1965, a o dva roky později se stal jejím členem. Složil hudbu a doprovázel u klavíru její slavné inscenace, jako bylo třeba Dvanáct křesel, Michelangelo Buonarroti, Kovář Stelzig, Macbeth, Budovatelé říše, Život a smrt K. H. Máchy, Voni jsou hodnej chlapec…, Večírek, Outsider, Bůh atd. Věrně spolupracoval nejen s režisérem Janem Schmidem, zakladatelem a vůdčí osobností Ypsilonky, ale také s mnoha významnými režiséry, kteří tam hostovali – s Janem Grossmanem, Evaldem Schormem, Janem Kačerem a dalšími.

Specifickou oblastí jeho skladatelské a aranžérské činnosti byly svérázné přepisy operních a operetních děl slavných světových mistrů, počínaje Verdim a Rossinim, přes Offenbacha a Mozarta až ke Smetanovi a Dvořákovi. Zejména mozartovské skládanky a Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí se staly hitem repertoáru. Právě na adaptacích klasiků asi nejlíp vidíme, jak unikátní jevištní poetiku Ypsilonky, založenou na volném, ale přitom zacíleném pohrávání si s tématy, Kořínek dokáže přenášet i do hudební sféry. Široký rozsah jeho zájmů a hudebního nadání dokládá také jeho zájem o swing. Lásku k němu sdílel spolu se Schmidem a swing se stal nedílnou součástí ypsilonských Večírků. Dá se říci, že právě ty přispěly k nové vlně popularity swingu mezi mladou generací. Miroslav Kořínek však nikdy v Ypsilonce nebyl jen dvorním skladatelem a neseděl pouze u klavíru – v řadě inscenací vystupoval také jako herec (např. jako Leporello v Donu Juanovi, jako Kluk pitomá ve Třinácti vůních, Charles v Hlavě Medúzy aj.).

Jeho skladatelská činnost se také neomezila jen na jeho mateřskou scénu. Je autorem hudby k mnoha rozhlasovým a televizním inscenacím, a především k řadě filmů – mj. Hra o jablko a Faunovo velmi pozdní odpoledne režisérky Věry Chytilové, Schmidtův Podfuk, Jirešův Učitel tance, Hanušovy Vraždy a něžnosti. Za hudbu k animovanému snímku Fimfárum Jana Wericha byl v roce 2002 nominován na Cenu Český lev.