Pěvecká kariéra Natalie Romanové je spjata především s Janáčkovou operou v Brně. Sólistkou tohoto souboru se stala po dvou „tovaryšských“ letech v Ústí nad Labem, v Brně zakotvila natrvalo a za tři desítky let působení zaujala významné postavení v historii tohoto souboru. 

Zpěv studovala na Pražské konzervatoři u prof. Konstantina Karenina. Po absolutoriu v roce 1967 se stala členkou sboru opery Smetanova divadla (nyní Státní opera), sólistickou dráhu nastoupila v operním divadle v Ústí nad Labem. Za dva roky svého ústeckého působení na sebe upozornila v řadě rolí různého typu, v nichž prokázala svou vrozenou hudebnost, vynikající pěveckou techniku, ale také hlubokou citovost projevu a bezprostřední jevištní přirozenost. Byly to například Liu v Pucciiho Turandot, Žofie ve Straussově Růžovém kavalíru, titulní role v Dvořákově Rusalce, Krasava ve Smetanově Libuši a především role královny Alžběty v Donizettihio opeře Roberto Devereux, která se v Ústí hrála pod názvem Královnin prsten. Inscenaci této opery režíroval hostující Václav Věžník, který na mladou sopranistku upozornil vedení Janáčkovy opery. 

Po dvou hostováních na brněnském jevišti v roli Mařenky a Violetty ve Verdiho Traviatě se Natalia Romanová stala v roce 1977 členkou Janáčkovy opery. Zde vytvořila dlouhou řadu rolí jak světového, tak českého repertoáru. 

Některé její kreace, zejména v operách Leoše Janáčka, se zapsaly do dějin brněnské opery jako historicky významné události: dne 21. ledna 1984 ztvárnila titulní roli v Její pastorkyni při slavnostní premiéře u příležitosti 80. výročí prvního uvedení této opery. Jejím partnerem v roli Laci byl Vilém Přibyl a spolu účinkovali i při prosincovém představení, které bylo uvedeno ke 100. výročí zahájení činnosti Národního divadla Brno. Dvakrát byla v této inscenaci její partnerkou v roli Kostelničky světově proslulá sopranistka Leonie Rysanek: jednou to bylo v Brně, podruhé při hostování brněnské opery v Madridu. V říjnu 1986 se poprvé setkala s titulní rolí opery Káťa Kabanová. Premiéra, kterou dirigoval Gennadij Rožděstvenskij, se stala mimořádnou událostí. Recenzentka Eva Herrmannová ohodnotila výkon představitelky titulní role Natalie Romanové takto: „… je citově bohatá s velkou hudební inteligencí, křehká a něžná“.

Natalia Romanová vynikla i v operách Bedřicha Smetany. Mařenku zpívala v Brně v pěti inscenacích, v této roli vystoupila i ve slavném Teatro Reggio v italském Turíně. Své mimořádné umění uplatnila i v operách Antonína Dvořáka. Obdobně jako v případě Mařenky lze i její Rusalku považovat za vzorovou interpretaci této postavy. Z dalších jejích dvořákovských postav jmenujme Julii v Jakobínu a Kněžnu v opeře Čert a Káča.

Mimořádně silnou stránkou pěveckého projevu Natalie Romanové vždy byla hluboce procítěná lyričnost. Dokonale ji prokázala v roli Taťány v Evženu Oněginovi či Lízy v Pikové dámě, s níž se představila i divákům ve slavném barcelonském Teatro Liceo. 

Jednou z nejúspěšnějších rolí Natalie Romanové, v níž mohla naplno projevit nejjemnější nuance svého pěveckého i hereckého projevu, byla Mimi v Pucciniho Bohémě, kterou ztvárnila ve dvou inscenacích. Výborné byly i její další pucciniovské kreace: titulní role v Madame Butterfly, Liu v Turandot a Lauretta v opeře Gianni Schicchi. Z jejích verdiovských postav připomeňme, kromě již zmíněné titulní role v Traviatě, Gildu v Rigolettovi a především Amélii v Simonu Boccanegrovi a sugestivní Desdemonu v Otellovi. Z rolí italského operního repertoáru připomeňme ještě Neddu v Leoncavallových Komediantech a Maddalenu v Giordanově opeře Andrea Chénier. Skvěle se vypořádala i s nároky, které na zpěváky klade ve svých dílech Richard Wagner, v postavách Evy v Mistrech pěvcích norimberských a Alžběty v Tannhäuserovi. Z postav ve francouzských operách připomeňme Micaelu v Carmen, Markétku v Gounodově Faustovi a Antonii v Offenbachových Hoffmannových povídkách.

Pojem primadonna se časem vzdálil svému původnímu významu. Ke jménu Natalia Achaladze Romanová ovšem rozhodně patří: byla totiž dlouhá léta skutečnou První dámou brněnské opery.