Nelly Danko, tanečnice, asistentka choreografa, baletní mistryně a pedagožka, v sobě nese rusínsko-maďarské kořeny. Narodila se ve Lvově na Ukrajině a tanci se věnovala již od útlého dětství. V roce 1961 byla přijata na Kyjevské státní choreografické učiliště, které po osmi letech studia úspěšně absolvovala. Od sezony 1970/71 nastoupila do Baletu Národního divadla v Praze. Ve sboru tančila do roku 1979 a její první velkou sólovou příležitostí se stala role Carmen v baletu Vášeň v choreografii Miroslava Kůry, která pro ni znamenala povýšení na pozici sólistky.

Pro Nelly Danko bylo Národní divadlo splněný sen a jejím oborem se stal charakterní tanec. Ve své taneční kariéře čerpala nejen ze studia akademické taneční techniky, ale také z hodin herectví a pantomimy, které na kyjevské konzervatoři učila profesionální herečka. Tyto zkušenosti Nelly Danko vtělila do rolí, v nichž se odrážela její energie, cit pro výrazové odstínění postav, jimž vdechla životodárnou sílu a přesvědčivost. Díky její interpretaci ještě více vynikla Bathilda a Družka Myrthy v Giselle, její temperament a přesně zachycená stylizace španělského tance upoutala v Labutím jezeru a Louskáčkovi. Nelly Danko zaujala jako Runa v Radúzovi a Mahuleně či Mercedes v Donu Quijotovi. Ať tančila jakoukoliv roli, vždy si pro každý pohyb našla podtext, bez něhož by si interpretaci ženských hrdinek nedokázala představit. I proto její ztvárnění čarodějnice Madge v baletu La Sylphide bylo přímo uhrančivé. Nejen v této roli se projevila houževnatost, zaujetí a preciznost, s nimiž k tanečním úkolům a výzvám přistupovala.

Dar dramatického procítění rolí naplno rozvinula v devadesátých letech v choreografiích Libora Vaculíka (často spolupracujícího s režisérem Jozefem Bednárikem), kdy ztvárnila hlavní party v jeho celovečerních dílech, jež představují „novou vlnu“ českého baletu.

Sugestivně a psychologicky propracovaně pojala Normanovu matku v baletu Psycho, Nenávist rodu Monteků v inscenaci Gounodovy opery Romeo et Juliette, Paní von Meck v inscenaci Čajkovskij, roztančila s lehkostí a šarmem Sladkou Sue v Někdo to rád… Vžila se do postavy Isadory Duncan ve stejnojmenném baletu, za kterou získala v roce 1998 Cenu Thálie. O deset let dříve již získala Cenu Českého literárního fondu za role Jennifer a Lady Macbeth ve stejnojmenných baletech Daniela Wiesnera. Jedna z posledních velkých rolí byla Bernarda v Domě Bernardy Alby v choreografii Anny Vity, kterou tančila v roce 2019 v Plzni. Umělecké portfolio Nelly Danko obsahuje role herecky zabarvené a dramatické. V nich mohla uplatnit svou vášeň – charakterní tanec, k němuž tíhla od počátku studií. A jak se sama vyznala, právě charakterní tanec ji maximálně naplňuje (vyučuje ho na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy), umožnil jí prožít mnoho nejrůznějších životních osudů, kdy mohla být královnou, žebračkou i čarodějnicí, Španělkou, cikánkou i ruskou krasavicí.