Štěpánka Ranošová je žijící legendou nejen ostravských scén, ale celého českého a moravského divadla (a asi by se slušelo dodat „také slezského“). Už rodem je paní Ranošová Ostravačka – narodila se v Mariánských Horách. U dam není slušné prozrazovat věk, a tak jen naznačme, že v době jejího narození bylo Československé republice teprve osm let. Patří tedy ke generaci, která mládí prožívala v těžkém období 2. světové války. Ihned po konci války stála Štěpánka Ranošová u zrodu druhé profesionální ostravské scény, Divadla mladých, vzniklého z původně studentského souboru Kytice (dalšími spoluzakladateli byli např. Oldřich Daněk, Radim Koval nebo Otakar Schindler). Na jediný rok si v roce 1947 „odskočila“ do Beskydského divadla v Novém Jičíně, ale jinak „svému“ jevišti, které v roce 1955 přijalo název Divadlo Petra Bezruče, zůstala věrná přes půl století. 

V prvních sezonách si zahrála celou řadu postav mladých dívek v české klasice i ve hrách pro děti a mládež. Když v roce 1959 významně posílila soubor skupina absolventů pražské DAMU vedená režisérem Janem Kačerem, patřila Štěpánka Ranošová k těm členům původního ansámblu, pro které příchod mladých kolegů znamenal oživující vzpruhu. Kačerova bezručovská éra je jedním z vrcholných období její herecké kariéry – zahrála si tehdy Tylovu titulní Tvrdohlavou ženu, Stellu v Tramvaji do stanice Touha, Matku Kuráž nebo Doktorku von Zahnd ve Fyzicích. Plejáda jejích velkých rolí však pokračovala i v dalších letech – byla to mj. Fanka v Loupežníkovi, Frída ve Frankovi V., Lady v Sestupu Orfeově, titulní Celestina, Kostelnička nebo paní Dulská. V závěru své herecké dráhy hostovala Štěpánka Ranošová několikrát také na scéně Národního divadla moravskoslezského.

Od mládí spolupracovala i s ostravským rozhlasem a po vzniku regionálního studia Československé televize také tam. Popularitu jí získaly televizní seriály, jako Haldy, Dispečer a zejména Kamenný řád a Bez ženské a bez tabáku. V obou přesvědčivě ztvárnila ústřední postavy venkovských žen, ovšem typově zcela odlišných. V Kamenném řádu to byla upracovaná a tvrdá vdova Poštulková, v Bez ženské a bez tabáku v partnerství s Jozefem Krónerem rozšafná sousedka Plánková. Film paní Ranošové nedal tolik příležitostí, kolik by si zasloužila. Většinou šlo jen o snímky, které se točily v Ostravě anebo v jejím okolí. 

Za svou celoživotní tvorbu Štěpánka Ranošová získala v roce 1996 od Nadace Život umělce ocenění Senior Prix a v letošním roce převzala z rukou ostravského primátora Cenu města Ostravy.