Možná chybělo jen málo a Veronika Forejtová dnes přebírala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v docela jiném oboru. V mládí ji totiž lákal tanec a toužila být klasickou baletkou. Proto v rodném Ústí nad Labem navštěvovala baletní školu a divadelní kariéru začala v roce 1960 v Horáckém divadle v Jihlavě jako tanečnice. Už o rok později však podepsala svou první hereckou smlouvu se Západočeským divadlem v Klatovech. Po jeho zániku odešla s manželem, hercem Zdeňkem Forejtem, do Těšínského divadla. Pak ji mateřské povinnosti dočasně od divadla odvedly. Po čtyřech letech se vrátila, a to ke spolupráci s Divadlem Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Následně s manželem znovu prošli Českým Těšínem a Jihlavou a nakonec Opavou. I když ji v mládí dívčí role neminuly, brzy se ukázalo, že jejím nejvlastnějším oborem budou postavy zralých žen v širokém žánrovém spektru, od situačních i konverzačních komedií až po vrcholná dramata. V jejím repertoáru tehdy nechyběla např. Sardouova Madame Sans-Gêne, Čapkova Matka či Lorcova Bernarda Alba.

Do Ostravy přišla Veronika Forejtová v roce 1989, kdy se stala členkou Divadla Petra Bezruče, odkud po jedné sezoně přešla do činohry Státního divadla (dnes Národního divadla moravskoslezského). Tady na ni od samého počátku čekalo několik pěkných rolí, mezi prvními Shapirová v Shapirovi a Croce v Sicilské komedii. Během dosavadních 32 sezon strávených v NDMS odehrála celou plejádu stěžejních postav, k nimž patřila mj. Klytaimnestra v Elektře, Maude v Haroldovi a Maude, Erži Orbánová v Kočičí hře, Klára Zachanasjanová v Návštěvě staré dámy, královna Gertruda v Hamletovi, Plajznerka v Dalskabátech, Kateřina Medicejská v Královně Margot, lady Bracknellová v Jak důležité je mít Filipa nebo paní Desmartesová v Pozvání na zámek. V roce 1994 byla za svůj výkon v roli Rosemary Sydneyové v Ingově Pikniku nominována na Cenu Thálie, o deset let později se za postavu Paní Smrti v Taboriho hře Můj boj (Mein Kampf) dostala do širší nominace. Často účinkovala také v muzikálových inscenacích – byla třeba Goldou v Šumařovi na střeše, baronkou Adelaidou ve Zvonokosech nebo Moranou v Baladě pro banditu.

Před kamerou dostala Veronika Forejtová větší příležitosti až po příchodu do Ostravy. Především v pořadech a inscenacích tamního televizního studia. Z jejích filmových rolí připomeňme alespoň Göblovou v Kleinově Kontu separatu, Páleníkovou v Kepkově Spirále nenávisti, Mařánkovou v Renčově Hlídači č. 47 nebo Věštkyni v Nespavosti Lenky Wimmerové. Své mateřské scéně zůstává Veronika Forejtová věrná i v současnosti, a to nejen jako herečka (má teď na repertoáru paní Cowperovou v komedii Habaďůra a klavíristku Žanetu v muzikálu Donaha!). Působí také jako jazyková poradkyně ostravské opery.