Viktor Preiss se chtěl původně stát novinářem, nakonec však vystudoval herectví na pražské DAMU a absolvoval v roce 1969 rolí Franciho v Langerově Periferii v režii Jana Kačera. Byl angažován do Městských divadel pražských, kde hned po svém nástupu začal dostávat závažné úkoly.

Šlo především o postavy citlivých, lehce zranitelných mladíků, jejichž řada začala Orfeem v Anouilhově Eurydice a vyvrcholila Haroldem v Haroldovi a Maud. Protiklad k nim tvořily komediální role v muzikálech a hudebních veselohrách, které se tehdy na scénách MDP hojně pěstovaly a v nichž mohl Viktor Preiss uplatnit i svoje pěvecké schopnosti (třeba jako Jánošík v Na skle malované, Fred v Chicagu nebo Sancho v Muži z La Manchy).   

Už postava Fausta z Dürrenmattova Urfausta signalizovala, že (goethovsky řečeno) po „létech tovaryšských“ přicházejí Preissova „léta mistrovská“. Plně to prokázala titulní postava v Shafferově Amadeovi, kterou Viktor Preiss v roce 1983 své první angažmá ukončil. Odešel do Divadla na Vinohradech, kde v průběhu dalších 33 let odehrál početnou řadu vesměs stěžejních rolí.

Všechny byly dokladem jeho herecké všestrannosti, v níž se spojuje intelekt a cit, dokonalá technika i civilnost projevu. Takový byl jeho Karel Moor v Loupežnících, Cyrano, Höfgen v Urmefistovi, Záviš z Falkenštejna, Keržencev v Ubohém vrahovi, Shylock i Král Jan. Stejně úspěšné však byly také jeho postavy komediální (např. dvojrole Victor-Bouton v Broukovi v hlavě nebo patron Fortunato v Poprasku na laguně). Na Vinohradech a později v Divadle Na Fidlovačce se Viktor Preiss znovu vrátil k muzikálu Muž z La Manchy, tentokrát v titulní roli, a získal za ni Cenu Thálie. V roce 2018 se derniérou komedie Vstupte! s jevištěm definitivně rozloučil.

Před filmovou a televizní kamerou se objevoval hned od počátku své herecké dráhy – připomeňme třeba Krškův snímek Popel nebo Balíkovy Milence z roku jedna. Po nich následovaly desítky rolí ve filmech i seriálech. Příznačnou barvu jeho hlasu často využíval také dabing, za který už dvakrát získal Cenu Františka Filipovského. Pravidelná je rovněž Preissova spolupráce s Českým rozhlasem. Neukončil ji ani poté, co nadobro odešel ze scény.

Před mikrofonem už ztvárnil desítky postav v rozhlasových hrách a načetl množství próz a veršů, a to s takovým ohlasem, že v roce 2023 zvítězil v divácké anketě na Neviditelného herce století, kterou Český rozhlas uspořádal ke 100. výročí své existence. Dosud nejvyšší poctou, jaké se Viktoru Preissovi dostalo, byla Medaile za zásluhy 1. stupně, kterou mu v loňském roce udělil prezident republiky.

Foto: Jana Pertáková