„Nic pro mě nemá tak zvláštní kouzlo jako jeviště,“ vyznala se Zdena Herfortová v knize svých vzpomínek, nazvané Jízda přes kočičí hlavy. Ve svém rodném Brně propadla kouzlu divadelní scény už jako středoškolačka účinkováním v tehdejším Divadle bratří Mrštíků. Po maturitě nastoupila ke studiu herectví na JAMU, kde se jejími pedagogy stala legendární dvojice doc. Rudolf Krátký a prof. Jarmila Lázničková. Během studia hostovala v tehdejším Státním (dnes Národním) divadle v Brně a po absolutoriu v roce 1968 se stala jeho členkou. Hned od nástupu do angažmá začala být obsazována do stěžejních, převážně dramatických rolí. Byla to mj. Kasandra v Trójankách, Sofie v Platonovovi, Aglaja v Idiotovi, Shakespearova Julie či Eva v Gazdině robě. Postupem let přibývalo v jejím repertoáru také charakterních postav (Kristina v trilogii Smutek sluší Elektře, královna Gertruda v Hamletovi nebo Golda ve hře Tovje vdává dcery). Současně však uplatňovala v mnoha rolích i své komediální a pěvecké nadání – vrcholem této linie byla její Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly!

Přechod do Městského divadla Brno v roce 1992 byl odvážným krokem, který se však Zdeně Herfortové mnohonásobně vyplatil. Našla tu uplatnění pro celou šíři i hloubku svého talentu. Podala strhující výkon jako Marta v dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové, jako Emilie Marty ve Věci Makropulos a především jako Brücknerova Alžběta Anglická, za kterou získala Cenu Thálie 95‘. Do nominace na stejnou cenu se dostala ještě dvakrát, za Gurmyžskou v Lese (1997) a za Odu Mae Brown v muzikálu Duch (2014). Právě v muzikálech sklízela v Městském divadle stejné úspěchy jako v činoherním repertoáru; např. jako Runa v adaptaci Radúze a Mahuleny, jako slečna Schneiderová v Cabaretu atp. Výčet jejích rolí však není ukončen, Zdena Herfortová je na své scéně stále činná.

Během své herecké kariéry hostovala mnohokrát také v Praze, v Národním divadle, v Divadle pod Palmovkou, v Hudebním divadle v Karlíně, v Divadle Metro a Palace. Jako k většině brněnských herců, byl i k ní film nespravedlivě skoupý. Tím bohatší možnosti jí však nabízela televize. Na obrazovce ztvárnila desítky postav, z nichž největší popularitu jí nesporně přinesla role paní Šiktancové ze seriálu Četnické humoresky. Významná je také její pedagogická činnost na JAMU, kde několik let vedla ateliér muzikálového herectví. Za svou tvorbu Zdena Herfortová získala řadu ocenění, z nichž kromě Ceny Thálie jmenujme ještě poděbradskou Křišťálovou růži, Cenu Františka Filipovského za celoživotní dabingové mistrovství a Cenu města Brna.