Divadlo, jak víme, je prchavé a pominutelné. „Žijeme z chvíle, z políbeného okamžiku,“ říká Maryla z inscenace hry Ivety Horváthové Fetišistky, v níž roli slavné hvězdy Maryly, se záměrně asociačním jménem odkazujícím ke světově proslulé Marilyn, hrála právě Zdena Studenková. Replika charakterizuje i samotnou herečku, která každou chvíli svého bohatého hereckého života proměňuje v políbený okamžik svým všestranným talentem, ale také přístupem. Její profesionální přístup je totální, včetně až perfekcionistické přípravy. Ta pro ni neznamená pouze znalost textu, ale i jeho hluboké pochopení, k němuž se snaží dobrat individuálním studiem.

Byla jednou z prvních studentek a studentů herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění v ročníku významného režiséra Miloše Pietra, který u půvabné, talentované a průbojné adeptky postřehl nejen její odvahu mít vlastní názor, za nímž si pevně stojí, ale i schopnost dramaturgického myšlení. Studenkové výrazný talent a uvědomělý přístup k herecké tvorbě měly zásadní vliv na její rychlý kariérní start a růst. Již ve 2. ročníku v roce 1976 hostovala ve Slovenském národním divadle v inscenaci Šašovská komedie v roli Nele, v alternaci s Emílií Vášáryovou. Jen o několik let později vytvořila hlavní postavu v Slečně Julii v alternaci s Magdou Vášáryovou, již jako přední členka činohry. Jejímu angažmá v SND předcházelo jen roční působení na bratislavské Nové scéně.

Ve Slovenském národním divadle ztvárnila desítky převážně hlavních rolí – od asertivních i submisivních dívek, přes role femme fatale, po vnitřně velmi složité charakterové postavy. S chutí hraje též komediální role a při vším jejím přirozeném půvabu se neváhá ve prospěch komického vyznění jakkoli zošklivit, nebo i ironizovat samu sebe. Tak již v začátcích vedle komediálního partu dcery Elise v Lakomci stejně přesvědčivě ztvárňovala vnitřně rozpolcenou Dotty v Neděli pro bolest jako stvořené. Díky pohybovému a pěveckému nadání ji na prahu 90. let objevil muzikál, kvůli němuž se nebála na sezonu dvě odejít ze SND. Hostovala v divadlech od bratislavské Nové scény po pražské Divadlo Kalich, v nichž vytvořila nezapomenutelnou Johnsonovou v Pokrevních bratrech, titulní Sladkou Charity, Báthoryčku i Gertrudu v Hamletovi. 

Ocenění by zasloužili mnohé její výtečné jevištní kreace. Včetně Arkadinové z Racka – totálně ženské, smyslné, hypertroficky mateřské, egoisticky milující a dominantní. Prestižní slovenskou cenu DOSKY získala za postavu Leni Riefenstahlové v inscenaci Leni.

Dovršením sedmdesátky dobrovolně odešla ze SND, kde se záhy pohostinsky vrátila, aby podala bravurní výkon v inscenaci Kuličky a jiných příběhů z vlaku – jako babička Louise, která přestože ví, jaký je rozdíl počít dítě v lásce a počít ho v donucení, neztrácí noblesní životní nadhled. 

Zdena Studenková hrála v českých filmech jako Julie z Panny a netvora, Renáta Justicová ve filmovém diptychu Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí dábla, Královna Kristína z Putování Jana Amose a zejména Gábina Bednářová z komedie S tebou mě baví svět.