Jedna z výrazných osobností silné generace české pantomimy byla ve své době víceméně ojedinělou ženou-klaunkou. Absolvovala Státní konzervatoř v Praze, obor moderní a novodobý tanec. Velmi ji ovlivnila profesorka Laurette Hrdinová, pod jejímž vedením se zrodila první debureauvská představení. V tomto období se setkala s dalšími mladými umělci, se kterými v roce 1958 založila Pantomimickou skupinu L. Fialky. Byla tedy mezi zakládajícími členy Divadla Na zábradlí a dokonce hrála v jeho úplně první inscenaci – Kdyby tisíc klarinetů. Stala se součástí největší a nejslavnější éry pantomimické scény, ztvárnila např. Colombinu a Dolores v Pantomimě na zábradlí, řadu úloh v legendárních Etudách, Devíti kloboucích na Prahu, v Cestě, Bláznech, Knoflíku, Caprichos. Léta 1959–1971 byla dobou intenzivní práce, skupina se představila s velkým uznáním na řadě mezinárodních festivalů. Zdenka Kratochvílová odehrála na 3 000 představení doma i po celém světě!

V roce 1973 byla přizvána ke spolupráci na nově vznikajícím představení do Divadla hudby. Tak se zrodila její slavná postavička v zeleném kloboučku, bílém fráčku, s nůší a kufrem a typickým červeným nosem – klaun Animuk. V roce 1974 založila spolu s režisérkou Lídou Engelovou autorské Kapesní divadlo. Veselý a rozpustilý, něžný klaun Animuk a jeho protějšek, vážný a nehybný Anikrok (např. Josef Abrhám, Miroslav Nohýnek, ale ponejvíc Ladislav Mrkvička) bavili děti nejen doma, ale s představeními Pohádky o makovém mužíčkovi či Animuk na stopě procestovali velký kus světa (Švédsko, Finsko, Anglie, Francie, SSSR, Německo, Mexiko, Řecko a další). Kapesní divadlo se soustředilo na dětského diváka, ale hrálo také představení pro dospělé (například klaunerie o lásce – Šatna na pláži). Kapesní divadlo odehrálo na 1 500 představení.

V letech 1975–2004 se soustředila na svou další významnou činnost – začala vyučovat na hudebnědramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (Taneční konzervatoře hl. m. Praha), kde se studenty připravovala jejich písňová a šansonová ročníková představení (Písničky z cirkusu, Bluessession, Písnička 60. let, Kabaret, Kainar party, Woodstock, Streetsong či Slafme). Své zkušenosti uplatnila také na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v oboru pohybová výchova. Působila rovněž v činohře, kde spolupracovala na pohybové složce řady představení – v Divadle Na zábradlí, Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou). Velice významná byla již zmiňovaná spolupráce s režisérkou Lídou Engelovou, která nám také odpověděla na naše otázky.

Klaun Animuk má jméno s jasným významem. Překládalo se v programech v zahraničí?

Ano, překládalo. Anglicky se Zdenka jmenovala Not-a-word, německy Keinmuck, italsky Nonunaparola, rusky Molčok a tak dále. Zvukomalebnosti a významu slova Animuk však nedosáhli nikde.

Čeho si nejvíc ceníte na fenoménu Zdenky Kratochvílové?

Originality jejího zjevu, talentu, nápadů, nevídané pracovitosti. Souhlasím s názorem, že „… kdyby Zdenka ve své době našla svého Federica Felliniho, asi by teprve pak domácí veřejnost poznala, jaký ženský komický talent tu existoval sám sobě napospas“.